Čas radosti veselosti včera a dnes

Vánoční zvyky a magie. Štědrý večer, Kračún, Dohviezdny večer, Štedrák…

Každá šikovná žena vystřela v tento magický den na stůl vlastnoručně vyšívaný obrus se symboly Vánoc - větvičky jedličky a hořící svíčky. Už od rána všechno v domácnosti usilovně pracovalo, aby dům a statek byly nachystané na nejkrásnější svátky roku - Vánoce. Hospodyně pekla chléb a koláče, nejčastěji záviny z kynutého těsta plněné makovou, ořechovou nebo tvarohovou náplní a připravovala ostatní vánoční jídla. Menu se krajově lišilo, ale základ byl všude stejný. Oplatky, kapustnice, opečence, koláče, ořechy, česnek a jablka. Někde se vařila i čočková polévka, protože čočka připomíná penízky. Gazda chystal krmivo pro statek, aby ho bylo dostatek na celé svátky. K štědrovečernímu stolu zasedala rodina svátečně oblečená. Pod obrus slavnostně prostřeného stolu se dalo trochu obilí a kovový peníz, aby příští rok přinesl bohatou úrodu a hojnost všeho do statku.

Někdejší člověk více a citlivěji vnímal sílu předmětů, stromů, zvířat, živlů i vlastních tužeb. Život se projevoval bezprostřednější magií dnů všedních i svátečních. Především vesnický člověk věřil magickým silám, které cítil kolem sebe i v sobě. Snažil se je povzbuzovat.

Čas vody a ohně

Na Štědrý večer chodívali do potoka na vodu, která se brala po proudu a na dobré účely, takzvaná odražená voda, čili voda nabíraná z potoka, do dna kterého byl zabodnutý jateční nůž, či jiné ostří. Do vody nabírané, nejraději před východem slunce se házeli i vánoční oplatky, chléb, med, petržel, či jiné bylinky. Kropilo se s ní obilí a zvířata. Koupali v ní děti, nebo si myli obličej a ruce. Přes rok ji pak přidávali do čerstvé, neboť věřili v její očistnou moc. Na Štědrý večer vhazovali do studny vánoční oplatku, koláč, jablíčko, ořech, aby se nasytila ??a dávala dobrou vodu a neusídlili se v ní hadi. Ještě před večeří vykropili dům pomocí tří svázaných klasů pšenice, nebo čečiny.

Oheň je po vodě druhá nejsilnější životní energie. Kdysi doprovázel člověka od kolébky po hrob. Věřili, že spolu s kouřem očišťuje, odpuzuje zlo, zúrodňuje a uzdravuje, zejména pokud se v něm pálí bylinky. Později nahradili oheň krbu, pece, nebo vatry plamínky svíček a svítilen. Mnozí lidé si už neuvědomují, že svíčky na štědrovečerním stole, na stromku, nebo v ořechových skořápkách, nebo za oknem nejsou pouze projevem našeho smyslu pro romantiku, ale pozůstatkem dávno minulých zvyků.

Před začátkem slavnostní štědré večeře, když se všichni usadili, vybral nestor rodu pro každého člena rodiny z pece uhlík a všichni věřili, že komu během ní nezhasnul, dožije se dalšího roku. I na Nový rok zažíhali oheň a posilovaly ho poléváním voňavého oleje, překládáním trní, kadidla, živice a voňavých rostlin.

Čas stromů

Jejich změny, pohyby a zvuky hrály velkou roli při předpovídání počasí a budoucnosti. Na Štědrý den, nebo svátek Tří králů chodívali muži řezat racošky z lísek na virgule, kterými hledali vodu pro nové studny. Řezalo se jedním řezem proti východu slunce s magickými formulkami, které přiváděly mysl do přiměřeného rozpoložení. Silnější moc měli stromy v době mízy, to je na jaře a při zimním slunovratu. Moc dřeva se zvětšovala vodou.

Se Štědrým večerem bylo nerozlučně spjato koledovaní - vinšování štěstí, zdraví, hojnosti a úspěchů v dalším hospodářském roce. Již tradičně chodili koledovat obecní pastýři. Pastýři vinšovníci přinášeli do domů na Štědrý den a na druhý vánoční svátek – Štěpána, březové pruty s přáním zdraví, štěstí, božího požehnání a rozmnožení majetku. Na Slovensku měli v lidové kultuře význam jehličnany, čili smrek, borovice, jedle. Lidé nejprve zdobili větvičky, zastrčili je do přední, dřevěné stěny obývacího pokoje, nebo do jejího stropu. Někde větve přinášeli do domu pastýři a vinšovali sedlákovi, aby měl tolik telat, kolik je na nich jehliček.

Neodmyslitelnou součástí Vánoc byl, ale i nadále přetrvává zdobený stromeček. Kdysi se věšel na hradu nad stolem. K tradičním ozdobám stromečku patřili malé červené jablíčka, pozlacené, postříbřené ořechy, perníky, řetízky ze slamy, nebo barevného papíře, později i cukříky.

Rozdíl mezi chvojkou a novodobým umělým zdánlivě není velký. Ten umělý však v sobě nemá nijakou sílu a je jen obyčejnou ozdobou.

Čas vánočných stromků

První písemnou správu nacházíme v Litvě v roku 1510. Už při starořeckých novoročních slavnostech, byla vnesená do svatyň, nebo soukromých domů vavřínová, nebo olivová větev, ozdobená pásy bíle ovčí vlny, bílými a červenými stuhami a koláči. I Římané si navzájem posílali palmové, nebo vavřínové větve ozdobené ovocím a drobným pečivem. Ve Francii byl známy už ve 12. století. Ozdoboval se svícemi a figurkami dítěte. I na Slovensku se zdobili větvičky. V některých regiónech se jim říkalo chvojka. Strom byl stálou součástí obřadu, protože se ním personifikoval zdar, úspěch, zdraví a síla. Objevoval se při všech důležitých momentech lidského života a obdobích v roku.

Štědrovečerní hostina

Štědrovečerní hostina měla svůj osobitý průběh. V každém regionu Slovenska byly trochu jiné. V některých vesnicích se například dodržoval zvyk trojitého klepání na dveře před zahájením večeře. Hospodyně vešla do pokoje, na stůl položila naplněné sito a sedla si. V site byly uloženy oplatky, med, ořechy, jablka, česnek, kousek koláče - tedy část potravin, které se konzumovaly během večeře.

Než rodina začala jíst, gazda pokropil pokoj i pokrmy na stole svěcenou vodou. Pak se všichni členové rodiny pomodlili, a tím se poděkovali za prožitý rok a pokrmy. Pak matka udělala medem křížky na čela všem u stolu a začalo se jíst. Na základě rozkrojeného jablíčka a rozlousknutí ořechu usuzovali, jaké zdraví v příštím období bude mít ten který její člen. Velmi pečlivě sledovali zapálenou svíčku, protože obecně panovala představa, že plamen svíčky se vychýlí na stranu toho, kdo první z rodiny zemře. Tradičním štědrovečerním zvykem bylo házení ořechů do koutů pokoje.

Na druhý svátek vánoční (na Štěpána) se již tradičně konala zábava, kterou pořádali mládenci. Během zábavy si mládenci ze sebe volili nejšikovnějšího za mládeneckého rychtáře. Ten měl pak na starosti organizování zábav a patřilo mu rozhodující slovo při souzeni sporů mezi mládenci.

Čas jedla a koláčů

Občas slyšet, že: “Najedl jsem se jako sedlák na Vánoce.” Nejběžnějším pečivem byl chléb. I on se používal v mnoha obřadech. Představoval rodinu. Na Štědrý den se dodržoval přísný půst. O hladu se čekalo do štědré večeře. Na Vánoce i během jiných svátečních dnů kraloval na stole chléb. Byl nedílnou součástí mnoha magických obřadů. Drobky ze štědrovečerního stolu hospodyně nabídla drůbeži, včelám, dobytku a nepohrdli nimi ani lidé, věřící v jejich léčivou moc. Nosili je se sebou na cestách do hor, či za obchodem. Pekli se i speciální koláčky, kosočtvercového, nebo elipsovitého tvaru, které symbolizovaly plodonosný princip. Ženy při vypracovávání těsta, jeho natíráním medem a posypaný mákem až po vybírání z pece zpívali speciální písně. Rukama od těsta na vánočku potírali stromy, aby zarodili. Do zlatova upečené a pak v mléce vařené opečence symbolizovaly dukátky. Mák v bylinné magii představuje bohatství.

Na Tři krále vrcholilo období zimních koled. Koledníci dostávali perníky a drobné pečivo, tvarované do podoby kvítků, zvířátek, či ptáčků. Jako poslové jara dodávaly lidem naději, že brzy budou delší dny…

Vánoční svátky jsou o narození nového života, o zvítězení Světla nad Tmou. Není to jen o zimním slunovratu, o návratu slunce z daleké pouti, je to i o zvítězení Lásky a Dobra nad Zlem. Je to o znovuzrození našich nadějí. A co by to mohlo lépe symbolizovat jako láska, porozumění a zrod nového života, dítěte, i když je čas nepohody a útlaku. Ať se tedy naše rodiny alespoň v duchu trošinku podobají na tu Svatou rodinu v Betlémě, kdy se z obyčejné noci stala noc svatá.

Jedno z lidským přísloví říká: “Když nemůžeš být hvězdou na nebi, buď aspoň lampou ve svém domě.” A to je snad smysl Vánoc a života vůbec.