Masopust je přechodným obdobím mezi zimou a jarem, které začíná po Třech králích a končí v úterý před Popeleční středou.
Cestovní kanceláře nabízejí zájezdy na velkolepé karnevaly v zahraničí. Naše dávné lidové tradice zůstávají jaksi bokem, ačkoliv původní základ masek byl stejný. Energie přírody na nás teď působí spíše depresivně. Působily i na lidi předchozích generací. V tomto čase, když na poli nebylo co dělat, užívali si lidé předchozích generací čas, kterému se říkalo Masopust. V řadě etnografických záznamech se vzpomíná mnoho krajově se i lišících zvyků. Masopust býval o dost hlučnější a odvázanější než dnes.
Podle pramenů z období Velké Moravy se u nás v 9. století používal termín mjasopust (konec pojídání masa před půstem). V Česku se toto slovo zachovalo jako masopust, na Slovensku jsme však později probrali německý název fašiangy (fašangy), ze slova vast-schane, což znamená asi jako poslední čepování.
Mládenci zahalení do masek se v poslední masopustní neděli vydávali na obchůzku z domu do domu. Za odměnu dostávali slaninu, klobásu, vajíčka, koláče a samozřejmě i vypít. K typickému pečivu “na nabízení” patřily smažené koblihy, pampúšiky a fánky. Vyvrcholení masopustních svátků bylo ve masopustní úterý, poslední muzika spojená s pohřbíváním basy. Při tomto symbolickém pohřbu místní občané v přestrojení za faráře, varhaníka a kostelníka uskutečnily obřad, při kterém bylo mnoho pláče, smíchu a zábavy všech přítomných.
V tomto pochmurném čase, kdy nebylo na poli co dělat, využíval se tento čas masopustu na různé zábavy. Jelikož prasata byli už dost dorastené, bávaly zabíjačky. Bylo dost masa, proto se odbavovali i svatby.
Před negativními silami ochránit a zajistit úrodný rok a plodnost hospodářských zvířat měli i masky, jejichž vzhled se povětšinou dědil z generace na generaci. Zábavy si při tom užili také dost. Nejtypičtější maskou byl Turoň, představující sílu země, symbol zdraví, vitality, plodnosti (dosud symbolem síly zemského živlu je Býk v slunečním horoskopu). Masopust byl podle zvyků a obyčejů nejbujarejší období z celého roku, poslnovratové oslavy. Lidé očekávali, že skončí zima a přijde jaro. Lidé se oblékali do masek, které měly kromě zábavy i ochranný význam a měli chránit před zlem.
Masky mají hluboký psychologický význam. Tím, že nám berou tvář, identitu, osvobozují nás od konvencí. Jsme anonymní, a tím pádem nejsme zodpovědní za nic, co uděláme. Z toho žije i současná internetová chatová (četová), lehkovážná komunikace, na kterou naletí hlavně naivní lidé. Pokud vás tedy již trápí zimní tmavé večery, oblečte si masku a dejte sbohem depresi. Vždyť za dveřmi je jaro.
Masopustní masky byly zejména zvířecí a vypadaly hrůzostrašně. Čím byla maska ??strašidelnější, tím měla větší moc a lidé věřili, že démoni a zlí duchové se vyplaší a nebudou je obtěžovat. Kdysi nesměl chybět Turoň, medvěd, vlk. Dnes se povětšinou i muži převlékají za ženy a naopak. V maskách se vždy zvýrazňují atributy vzhledu, charakteru nebo zlozvyků opačného pohlaví. Masopustní obchůzky doprovodu vesnicí měli rituální průběh. Jejich významem bylo dobrořečení pro navštívený dům. Přálo se, aby se dařilo po zdravotní i hospodářské stránce. V první polovině 20. století k maskám přibyl i voják se šavlí a právě na tuto šavli napichovali hospodyně potravinové podarúnky pro masky. Každá obec má své tradiční vinšovačky a masky na dvoře domu nikdy nezapomněli domácích vytancovat. V doprovodu nechyběl ani lidový bavič, který zábavě udával tempo.
V domech se peklo maso, slanina s klobásou, vařila huspenina, smažili koblihy a fánky. Bylo zvykem se řádně najíst před obdobím půstu. Typické byly i obchůzky v maskách, kde mládež získávala jídlo, z čeho se pak něco společného udělalo, většinou richtárka. Někde se vše odneslo na bource, kde dívky připravili pohoštění.
Ve městech se zase v době masopustu kromě tanečních zábav a plesů konaly různé průvody řemeslnických cechů, soutěžní hry, přijímání učňů za tovaryšů a pod. Tedy spíše se zde konaly zábavy, jejichž hlavními organizátory byli tovaryši. Podle své profese stvárali různé žertíky a soutěže. Řemeslnické masopustní zvyky zanikly s 1. světovou válkou.
Masopust také označoval období, které ukončovali bource a za kterým následovalo tkaní. V tomto období se uskutečňovala i většina svateb, probíhaly zde různé iniciační obřady: přijímání mládenců a dívek do společnosti dospělých, učni se stávali tovaryši.Ve městech to mělo trochu jinou linii, vznikly maškarní bály nebo jen bály a plesy. Tak je to i v současnosti, během masopustu máme plesovou sezónu.
V době masopustu se setkáváme i s pojmem dii parentes, tzv. dny rodičů. Jejich součástí bylo kladení jídel na hroby a obřady, při kterých se nosily masky, znázorňující předků.
Poslední tři dny byly nejveselejší a zábavy vyvrcholily v úterý poslední muzikou před Popeleční středou. Masopust končil pohřbíváním basy. Akt pohřbení basy symbolizoval, že hudební nástroje zmlknou, zábava končí, nastává období půstu a lidé se mají ponořit více do sebe. Pro všechny křesťany je 40-denní půst obdobím ztišení, pokání, ve kterém se snaží o prohloubení víry v Boha a lásky k bližním.
Vy starší, vzpomeňte si na písničku, která se někdy nesla spolu s veselou chasou vesnicemi.
Fašiangy, Turíce, Veľká noc ide,
kto nemá kožúška zima mu bude.
Ja nemám, ja nemám, len sa tak trasiem,
dajte mi slaninky, nech sa vypasiem.
Fašiangy, Turíce, fašiangové časy,
jedni pijú, druhí jedia za stolom klobásy.
Tuto nám nedali, tuto nám dajú,
tu koňa zabili, slaniny majú...
