Po veselém masopustní období nastává čas útlumu, čili půstu. Ten začínal na Popeleční středu, která připadne letos na 14. únor 2024. Na vesnicích mládenci obřadně "pohřbívali" basu, symbol vesnických tancovačiek.
Končil se Masopust. Vesnická pospolitost se zúčastnila symbolického, humorného pohřbu. V ten den bylo víc dovoleno ženám. Tento den volali i Škaredá středa, neboť všechny ženy měly svátek. Byl to čas, kdy pojedli maso z ročních a lednových zabijaček a ještě nepřišel čas mláďat koz, či beránků. Proto jedli většinou kaše, luštěniny, kysané zelí, moučná jídla, pili bylinkové čaje a maximálně měli ryby, čili jídla postní. Organismus se pročistil a dost si oddechl před blížící se jarem, kdy se příroda probouzí do svého nového, vitálního cyklu.
V tomto čase je převážně období znamení Ryb, které jsou dost poznamenané odcházející zimou a pomalu se rozpouštějícím sněhem a ledem. Proto i jejich povaha je vodní, citová a sentimentální.
Křesťanská liturgie potvrzovala životní styl půstu v tomto předjarním období. V půstu zvýrazňovala a hledala moudré sebeomezení v zájmu sebezachování v psychickém i fyzickém smyslu. Odlehčuje se nejen duši, ale i tělu a nejvíce srdci, které si nemůže ani na chvíli odpočinout a musí pracovat permanentně.
V římskokatolickém liturgickém kalendáři je Popeleční středa prvním dnem postního období. Její termín připadá na 40. den před Velikonocemi. Do těchto 40 dnů se nepočítají neděle, proto v praxi připadá Popeleční středa na 47. den před Velikonoční nedělí. Pro nepravidelný datum Velikonoc se její termín každý rok mění.
Letos připadne Popeleční středa na 14.2.2024 a v následujícím roce na 5.3.2025.
Název dne pochází ze zvyku pálit palmy nebo kočičky z Květné neděle z loňského roku. Takto získaný popel se používá při bohoslužbě Popeleční středy, kdy jsou věřící poznamenáni křížkem, popelem na čelo.
Poznamenání popelem je doprovázeno slovy: “Pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš.” nebo “Obrať se a věř evangeliu.” Je to symbol pokání.
Popeleční středa je připomínkou lidské konečnosti a cíle nebo směřování vlastního života.
Popeleční středou začínáme postní období a v ten den je přísný půst, téměř hladovka. Je to pozvání liturgie do nového liturgického roku. Následující dny nás přivedou k Velikonocům, památce na umučení, smrt a zmrtvýchvstání Pána. Připomíná pomíjivost pozemského života - všechno se jednou pomine a my zemřeme. Jsme poutníky na tomto světě, kteří nesmějí zapomenout na svůj pravý a konečný cíl.
Půst končil na Bílou, velikonoční sobotu po vzkříšení Krista. Večer na Bílou sobotu je tzv. Vzkříšení a po něm a západu Slunce se již může konzumovat i maso, nejčastěji je to uzená velikonoční šunka.
Neuzatvárajme se jen do panelákové šedi. Neobmedzte svůj život jen na zaměstnání, nákupy a domácí práce. Zajděte si v tento den do kostela a nadýchněte se tamější atmosféry. Energie modliteb a neviditelných sil vám pomohou, i když to hned nemusíte postřehnout.
