Šaman je osoba, která vidí svět duší, duchů a bohů. Během exatického transu se dokáže pohybovat mezi nimi a získávat tak určité povědomí o nadpřirozené sféře. Šamanův vesmír je složen ze tří rovin. Člověk žije v určitém prostředním pásmu mezi vyšším a nižším světem - první je často spojován s nebem, ten druhý se světem mrtvých.
Šamani používají různé metody věštění, rituály, jasnovidectví, meditace. Na svých magických cestách často využívají vlastností látek obsažených ve “svatých” rostlinách a to vše má svou specifickou formu a pojmenování podle odlišností různých kultur světa.
Šaman může být kouzelníkem zprostředkujícím pomoc duchů, léčitelem schopným odlákat zlé duchy nemoci, může nacházet ztracené duše a věci. Může být i prostředníkem mezi pozemskými záležitostmi a Stvořitelem. Jeho nejdůležitější a podstatnou vlastností je to, že má schopnost cestovat do jiných světů a rovin, v nichž získává nové poznání, s nimiž se pak vrací zpět do našeho světa. Někdy vzbuzuje nejen strach a úctu, protože jeho základním posláním je to, aby vyhověl bohům nižšího a vyššího světa. Nepracuje vždy sám, často mu pomáhají průvodci, kteří mu usnadňují pobyt v jiných dimenzích. Pro šamana je typický zvláštní pohled, soustředěný na něco mimo osoby, se kterou se šaman zrovna vypráví. Jeho oči jsou plné jasu a odráží se v nich světlo, které mu umožňuje vidět to, co zůstává zahaleno a dosud neznámé obyčejným lidem.
Šaman má schopnost dávat sílu nejen lidem a zvířatům, ale i amuletům a talismanům. Talismany a amulety jsou předměty, které se stávají jakýmsi štítem proti nerovnovážné energii vesmíru. Vracejí do rovnováhy vnitřní energii člověka a tímto vyrovnávají jeho individuální vibrace. Ne však všechno to, co se nám vidí být staré a hezké, může být magický předmět. Každá věc, kterou dostaneme od jiného člověka, obsahuje mimo jiné i vibraci místa, ze kterého pochází, vibraci osoby, které patřila a stopy různých energií, se kterými se setkala a mohou v ní setrvávat delší dobu. Zvyk věnování jistých drobností, které mají obdarovanému přinést štěstí nebo splnění konkrétního přání je pravděpodobně ještě z dávné minulosti. Amulety s podobou různých zvířat nebo rostlin, věnované mnohokrát při různých příležitostech, mohou mít pro obdarovaného velký význam, ať už má umístěné doma, nebo je nosí neustále při sobě.
Dub byl nejen vládcem stromů, protože jeho rozložitá koruna mohla podpírat oblohu, ale také proto, že je symbolem síly, zdraví a dlouhověkosti. Podporuje i schopnost jasnovidce. Dub hrál důležitou roli také v magii Říkalo se, že usušené a zvláštním zaklínadlem začarované listí může způsobit člověku škodu. Dubový list byl jednou ze složek zvláštních svící, připravovaných k použití v černé magii. Dubové dřevo a listí bylo prostředkem působení proti zlým kouzlům a kouř z listí měl odpuzovat ďábla. V dávných dobách se lidé během úplňku přivazovali ke kmeni dubu, aby načerpali magickou sílu. Vibrace dubu jsou schopny navrátit rovnováhu oslabenému organismu.
Jedním z nejznámějších a nejúčinnějších rostlinných amuletů je kořen mandragory. Je také známý jako Jabora Dudaim, květ oběšenců, Circea alebo Alrauma. Rozlišují se dvě druhy kořene - “samec” nazývaný Morion a “samice” nazývaná Thridacias
Podle lidových pověr vyrůstá pod šibenicí ze spermií oběšených. Kořen mandragory má tvar priponínajúci řepu, je rozvětvený a dá se v něm najít i tvar lidské postavy. Mandragora bývala léčebným a magickým prostředkem, ale i afrodiziakem. Byla považována za účinný symbol plodnosti a lásky. Přinášela štěstí, plodnost a bohatství. Jako amulet chránila před vředy, zánětem spojivek, tišila bolest a přinášela klidný spánek. Nošení takového amuletu bylo známkou zaprodaný duše démonům. Kořen mandragory měl vyvolávat lásku a mohl způsobit, že se určitá osoba zamilovala do majitele mandragory. Síla a kouzlo mandragory bylo tak velké, že lidé toužící po ní, mnohdy zapomínali i na ohrožení života. Říkalo se, že se nedá získat obyčejným způsobem. Kořen bylo nutné pouze koupit, ale vždy se muselo zaplatit méně, než zaplatil poslední majitel. Nakonec cena mandragory byla tak nízká, že ten kdo ji naposledy vlastnil, už nebyl schopen ji dále prodat, a jeho duše propadla peklu. Známá je i pověst o mandragoře, za kterou poslední majitel zaplatil zrnkem písku. Mandragora “oblečená” do kousku látky sloužila i k věštbám.
Stejně jako mandragora má tvar podobný lidské postavě i kořen žen-šen, který má především v Číně pověst rostliny disponující výjimečnou silou, která je schopna prodloužit život, znovu vzkřísit mužskou potenci. Tento kořen nese energii yang. Amulety ochraňujícími před kouzly byly také rostliny: arnika, citroník, tis, česnek, fazole, líska, orchidej a zeměžluč. Proti čarodějnicím, špatným démonům a ďáblovi nás měla chránit vrba. Vlaštovičník měl zmírňovat hádky, krokus léčit alkoholismus, lípa chránila před bleskem a plodnost podporoval rozmarýn. Černá slézová růže snímala žal z nešťastné lásky, list salátu pomáhal pannám chránit jejich čistotu. Všechny tyto rostliny měly i léčivé účinky.
