Sebelítost

Přistavíme se při některých lidech a první, co nám říkají je, jaký je tento svět nespravedlivý, jak se jim nedaří, jak je všichni odsuzují a nemají rádi, případně jako je všichni chtějí okrást.

Všichni jsme to zažili a určitě i ve vašem okolí se takoví jedinci nacházejí. Neposlouchejme je. Oni sami by měli pochopit, že když se nedokáží podívat pravdě do očí, druzí jim nepomohou. Zbytečně budou své raněné srdíčko vylévat někomu do náruče. Všichni jsme si strůjci vlastního štěstí. Všichni máme možnost vyniknout. Zda nabereme odvahu, nebo ne - je jen a jen na nás samotných. Stále se opakovat o svých neúspěcích, nebo o tom, jací jsme nedocenění, nikam nevede. Je nejprve nutné si vstoupit do vlastního svědomí a udělat si se sebou pořádky, tak najdeme tu správnou cestu. Sebelítost je průkaz slabochů. Je to určitá závislost na jiných, aby si jich všimli.

Negativní myšlenka

Svými stížnostmi nebo řečmi o sebelítosti rozséváme negativní semínka po celém okolí. U některých se to již ani nedá nazvat slůvkem semínka, ale hned kokosovými ořechy. Šíří toto negativum po celém okolí. Další lidé o jeho “kokosových ořeších” povídají a tím se negativum šíří dál a dál. Jenže zapomínají, že sice škodí celému okolí, ale nejvíce škodí sobě. Myšlenky přitahují skutky a skutky jsou výplodem našich myšlenek. Je to začarovaný kruh.

Naše myšlení nám vytváří náš život, ale zapomněli jsme, že negativní myšlení nám dokáže i dobře pokazit zdraví. Sebelítost je negativní, až chorobná myšlenka. Již před 2000 lety byl v římských Antoniových lázních nápis “Non hic curatur, qui curat” (Nenajde zde uzdravení ten, kdo si dělá starosti).

Kdo neriskuje, nevyhraje

Na základě našeho negativního myšlení si přitáhneme nemoci. Každý jednou onemocní. Méně či více. Když začneme chápat, že nemoc je projevem opět jen našich nesprávných myšlenek, budeme se snažit změnit naše myšlení. Sami musíme najít cestu, jak z tohoto bludného kruhu ven. Někdo miluje přírodu a dokáže se nabalit pozitivní energií venku, mezi stromy. Někomu stačí pohybovat se mezi zvířaty, jiní rádi chodí do tělocvičny, potřebují ke své změně pohyb. Jen je třeba něco dělat. Někdy se musíme donutit udělat změnu. Pravidelnost, dochvilnost, sebeúcta, pracovitost, či jiné pozitivní vlastnosti jsou našim vůdcem a jen tím, že budeme na sobě pracovat, se dokážeme očistit od takových negativ jako je sebelítost. Představa, že každý člověk v mém okolí mě musí milovat a akceptovat, je mylná. My sami se musíme postarat o to, aby nás mělo okolí rádo a aby nás s láskou vnímalo.

Už více článků na naší stránce bylo zveřejněno o pozitivním myšlení, případně jak změnit své myšlenky, nechci se opakovat. Přece jen bych ráda upozornila na to, že vždy, v každé situaci, v každém čase, nebo v každém věku jsme schopni se změnit. Stačí jen zajít do knihkupectví, případně se začít pohybovat mezi lidmi, kteří dokáží ukázat ten správný směr, ale pokračovat v tom, to už musíme zvládnout sami.