Tajemné znamení
Všichni jsme určitě zažili více nevysvětlitelných jevů mezi nebem a zemí. Žijeme ve světě předků, který jsme podedili se všemi dobrými i špatnými energiemi, s nedořešenými tragédiemi, s nimiž se již dávno zemřelí lidé nevědí vypořádat a nechtějí si uvědomit, že jsou už jen duše, které ustrnuli někde v meziprostoru mezi světem živých a světlem (nebem), kam máme dojít.
Celý náš svět jsou jen energie - lehčí, tíživější i ty tragické a materiální. Mnozí žijeme na místech, kde se již dříve, byť i před staletími, něco událo. Mnohá ??místa ještě nemají vyvanuté energie, na které byly nasměrovány špatné myšlenky, či snad kletby nejen na konkrétních tehdejších lidí, ale i na lokalitu bez ohledu na to, kdo tam bude pak žít.
Neklidné duše
Mnozí z nás se budí na to, že jim někdo zvoní na vchodové dveře, někteří z nás slyší cizí kroky či buchot, někdy cítí zvláštní vůně či smrad, cítí závan studeného vzduchu, nebo zahlédnou černé chmury. Někteří se toho jen bojí, jiní zapálí za bludnou duši svíčku, ale nejjistější je dát za tuto nešťastnou duši odsloužit zádušní mši, nebo nejlépe dát tři po sobě jdoucí. Většinou se tato energie uvolní a najde cestu do světla. Pokud se vám dosud zjevovala ve snech, nebo jste sny měli tíživé nebo nevysvětlitelné, přestanou. Stále platí to nejosvědčenější, dát vysvětit dům, byt nebo lokalitu knězem. Samozřejmě, i kněz musí věřit, že opravdu pomáhá. No i to, bohužel, nemusí být v tomto světě až tak samozřejmé.
Všemocné odpuštění
Neklidné duše mrtvých klepou na dveře naší reality a dožadují se pomoci tak, jak se říká, že tonoucí se i stébla chytá. Od října do Tří králů to pocítíme víc. Duše mrtvých příbuzných obvykle přestanou strašit živých a odcházejí do světla, pokud je smutkem a žalem přestanou pozůstalí držet v říši živých. Vyčistěte si své myšlenky a postarejte se, aby došlo k odpuštění v rodině. Ať dokončí živí to, co už mrtví nestihli. Mrtví si musí uvědomit svou smrt, i to, že jsou již pouze duší bez těla a bez práva zdržovat se ve světě živých. Některé nezařazené duše jsou vázány ke konkrétnímu místu (zvláště při tragédiích, co se jim staly). Některé jsou vázány na konkrétního člověka nebo lidí.
Neexistují náhody, jen výzvy
Vždy nám přijdou do cesty výzvy, čili zkoušky, které máme udělat. Když je nezvládneme napoprvé, vracejí se vždy v těžší a těžší formě. Nevyhneme se jim. Příchody mrtvých jsou jen výzva pro nás živých, abychom věci, byť nepříjemné, neodkládali. Opravdu nevíme den ani hodinu. Nebojte se, nepodléhejte strachu a hledejte řešení. Každý z nás má možnost volby. Usnadněte utrpení sobě i mrtvým. Není absolutně jediný a univerzální recept na očistu sebe, místa nebo dávné tragédie. Pokud budete opravdu chtít, tak vám to intuice, nebo anděl strážný, napoví. Klasické jsou hromniční nebo posvěcené svíčky, svěcená voda, tříkrálová křída, sůl, kmín, vykuřování kadidlem nebo šalvějí, nebo jen vroucí modlitba během zádušní mši na jejich uvolnění z tohoto světa.
Příběh z mého dětství
Ale abych nebyla jen v této vážné rovině, řeknu vám veselejší příběh. S rodiči jsme se před lety přestěhovali do téměř dokončené novostavby rodinného domu. Na posteli ležela i moje dlouhodobě nevládní babička. Když se v noci zhaslo světlo, zazvonil zvonek. Máma vydrurchala otce, aby šel otevřít. Velmi se mu nechtělo, ale vrátil se, že tam nikdo není. Po chvíli se zvonek ozval znovu. Opět se vrátil, že tam nikdo není. Máma zahlédla v zahradě tmavý stín. Hýbala se již vysoce vzrostlá kukuřice a rybízové ??keře. Zvonek se ozval znovu a zvonil a zvonil. Dlouho i trhaně, nepravidelně. V zahradě bylo už i šustění a stín. Už mi nebylo všechno jedno. Viděla jsem, že ani rodičům ne. Máma vzala pohrabáč a otec lopatu a šli ven. Jakmile rozsvítili světlo, zvonění přestalo. V zahradě, která ještě nebyla zcela oplocená, se motala zatoulaná družstevní kráva. Zvonek ovšem do rána střídavě zvonil. Zřejmě se máma do rána modlila. Za denního světla to přestalo, ale asi se obávala, co bude v noci. Už se více neozval. Máma dala odsloužit mši. Po letech, kdy se zvonek porouchal, našel tam opravář vyschlou Kostřička malé myšky. Jestli zemřela od elektrického proudu, nebo od hladu a jak se tam vůbec dostala, kdo ví, tehdy však zřejmě svým pohybem spojovala kontakty, díky čemuž zvonek zvonil ... Někdy to není tak, jak se to zdá.
Hodně je nevyřčenýho v tomto světě, které ani ti největší myslitelé a zakladatelé různých filozofických a náboženských směrů zcela nepochopili, i když nás o tom přesvědčují. Držte se toho, co jsme dostali do vínku všichni a to je svědomí, intuice, cit, soucit, logika a zdravý rozum. A na krk si můžete pověsit přívěsek s křížkem, kotvičkou a srdíčkem - symboly pro život - víra, naděje a láska.
