Velikonoce jsou symbolem života, plodnosti, vytrvalosti, síly a probouzení se přírody. Jsou to nejdelší svátky v roce. Přibývá pozitivní energie života. Pět dní Velikonoc bylo nahuštěných symboly. Velké množství zvyků jarního období se vázalo k velikonočnímu týdnu a vyvrcholilo na Velikonoční pondělí.
Člověk předchozích generací se instinktivně přizpůsoboval rytmu přírody. Po veselým Masopustu se podrobil půstu, duchovní očistě, tělesnému omezování a přípravě na možné, ještě pritvrdené podmínky. Kultura materiální, duchovní i sociální se rychle mění s mentalitou, životními podmínkami a možnostmi. Mnohé závisí na vyspělosti duše jednotlivce a schopnosti umět se přizpůsobit. Duchovní růst je jen přes problémy.
Velikonoce bývaly najokázalejšími, nejdelšími a najveselšími svátky. Byly to oslavy prvního jarního úplňku. V každé kultuře měl příchod jara oslavení, či to bylo v Japonsku, Židovské kultuře, u Budhistů, nebo Ceriale v Římské říši. Začínal se nový hospodářský rok. Je zajímavé, že slovenskému lidovému folklóru chybí pesimismus přesto, že tvůrci folklóru žili těžce a pracovali velmi tvrdě. Fantazie dávného člověka byla neustále podněcována. Nebylo nemožné věřit, že v dny výjimečné, sváteční se dějí zázraky. Voda v řekách se stává stříbrnou, žblnkoce - věštby, zda se změní na chvíli na víno, mléko či med. V kouzelných nocích se otevírají nebesa, nebo vrchy a vynořují se poklady, v jeskyních kvetou kouzelné květiny. Dorozumívají se stromy, květiny, včely a zvířata. V současné přesile slov, čísel, televizorů, počítačů a peněz si už těžko umíme přeložit řeč symbolů. Do nových období se vstupovalo v nových oděvech.
Na Zelený čtvrtek a Velký pátek se praktikovalo obřadní mytí v tekoucí vodě ve víře, že v tyto dny má voda nadpřirozené vlastnosti. Proto lidé už včas ráno spěchali k potoku, aby si umytím zajistily zdraví a svěžest. Dívky také proto, aby měli hezkou pleť. A která chtěla mít i hezké dlouhé vlasy, ta se šla česat pod zelenou vrbu. Na Zelený čtvrtek se v kostele zavázaly zvony.
Dopoledne Bílé soboty bylo věnováno přípravě pokrmů. Vařila se šunka, peklo kůzle a připravovali sváteční koláče. V některých rodinách děvčata již začali malovat vajíčka pro koledníky. Připravované pokrmy se konzumovaly až po skončení slavnostních služeb (po Vzkříšení).
Velikonoční oblévačka často začínala již od časného rána. V minulosti se oblévalo jen vodou, pak doma prováděným parafínem až nakonec kupovanými voňavkami. Nejkrásnější vymalováno vajíčko dostal mládenec od své milé. V úterý dívky chodily své polévače vyšibat pomlázkou, upletenou z vrbového proutí.
Zvyky velikonočního - pašijového týdne (Svatý týden) jsou nejdůležitější křesťanské svátky, ve kterých se v lidovém prostředí prolíná církevní obradosloví se starými zvykoslovními úkony předjaří a jarního období. V tomto týdnu končí období čtyřicetidenního půstu.
Nejvýznamnější křesťanské svátky, připomínající umučení, smrt a oslavující vzkříšení Ježíše Krista se začínají Květnou nedělí. Podle křesťanské tradice vstoupil Ježíš do Jeruzaléma, kde ho vítali palmovými ratolestmi. Lidé věřili, že úkony prováděné v tento týden mají magickou moc a proto praktikovali různé magické činnosti, které měly zajistit prosperitu, úrodu, zdraví či krásu. Na druhé straně platily i zákazy vykonávat určité druhy činností. Naši prarodiče v tento den přinášeli a zdobily symbol jara, zelené větvičky a kočičky, které se posvěcovaly v kostele. Doma si je zapichovali za rám obrazu, ale i do trámu na půdě, aby ochránili dům před bouří. Na přelomu 19. a 20. století ještě přetrvával v tento den zvyk nošení zelených prutů a vajíček na hroby zesnulých a zelenými pruty se šibal statek, aby byl zdravý.
Významné dny velikonočního týdne se začínají Zeleným čtvrtkem. Nedozírné množství regionálních folklorních praktik se váže k Zelenému čtvrtku a Velkému pátku, kterými se začínal nový jarní rok hospodáře. Nejobávanější bylo úmrtí člověka na Zelený čtvrtek, neboť se věřilo, že proto v tom roce nastanou požáry, či neúroda. Proto obvykle členové rodiny smrt zatajili. Na Zelený čtvrtek se povětšinou rozsíval mák. Podívali se na kostelní věž s povzdechem, aby byly takové velké i makovice. Představoval ozelenění přírody. Na Zelený čtvrtek se zavazovaly zvony jako symbol smutku nad smrtí Ježíše Krista. I jídla, která babičky vařili, měli symbolickou funkci. Vařili dlouhé klasy, aby byla dobrá úroda obilí a urodily se bohaté klasy. Lidé sázeli i ovocné stromy ve víře, že stromy vysazené v tento den se dobře přijímají. Ještě před východem slunce si bylo třeba stát na sekeru, aby během roboty nepuchli nohy.
Stejně na Velký pátek si naši předkové mastili nohy slaninou, aby se jim trny nezapichovali do nohou. Na Velký pátek, který je v církevním kalendáři dnem ukřižování a smrti Ježíše Krista na kříži, se prováděly očistné a prosperitu zajišťující úkony.
Den pro rodinu začínal ještě před východem slunce rituálním koupáním v potoce tekoucí jarní vodou zajišťující podle pověr sílu a zdraví po celý rok. V tento den sedláci značkovali zvířata a malovali kříže na dveřích ve stáji, aby ochránili domácí zvířata před zlými silami a čarodějnicemi.
Na Velký pátek se dodržoval přísný půst. Vaření jídel ze zeleniny symbolicky zajišťovalo dobrou úrodu. Vařily se postní bramborové, zelné, luštěninové pokrmy a také těstoviny, dlouhé makové nudle, škubánky bohatě posypané mákem, které měly zajistit růst obilí a bohatost klasu. Velký pátek byl příznivým dnem k setí máku, prý nebude červivý. Při setí ale musela mít hospodyně ústa zavřená, aby jí vrabci makovice neotvírali. Mladé dívky způsobilé na vdávání poznali magickou moc velikonočních dnů. Na Velký pátek se chodívali česat pod vrby. Ta dívka, která se pod takovou vrbou učesala a dala si z ní kůru do copu, měla mít dlouhé, zdravé vlasy.
Na Bílou sobotu dívky zjišťovali, zda se vydají takovým způsobem, že do chalupy donesli dřevěné polínka, pak je spočítali a pokud jim vyšel sudý počet, našli si do roku ženicha. Zapaloval se nový oheň, který se posvěcoval v kostele a v lidovém prostředí se mu připisovala ochranno-magická rola, stejně i uhlíkem z ohně. Po první mši se na Bílou sobotu rozväzovali zvony na kostelech.
Velikonoční neděle je v křesťanském kalendáři dnem vzkříšení Ježíše Krista. Hospodyně během ní připravovali velikonoční jídla a slavnostní stůl. Během této neděle se nesměla mýt hlava, protože se věřilo, že toho, kdo tak učiní, budou lidé pomlouvat. V kostele se světilo velikonoční jídlo v košíku - vajíčka, koláče, maso a jiné. Po skončení sv. mši hospodyně s jídlem utíkali domů, protože tradice říkala, že čím dříve s jídlem do chalupy přijdou, tím dříve budou sklízet úrodu. Doma při slavnostním stole pak gazda rozdělil vajíčko stejným dílem mezi všechny členy rodiny. Vajíčko bylo znakem plodnosti a obnovy života. Skořápka z vajíčka se odkládala a sloužila na jarní magické úkony, které učinil hospodář spolu s hospodářkou před první prací na poli.
Na Velikonoční pondělí chodívali koledníci po chalupách jž od časného rána. Pravidlo říkalo, že mládenci musí nejprve vyšibať své milé. Pak chodili spolu ve skupinách po chalupách šlehat pomlázkami ostatní dívky, oblévaly je vodou, házely do potoka, aby byly zdravé a krásné. Pomlázky ze zelených prutů a jarní tekoucí voda byly v lidovém prostředí symboly zdraví a nového života. Jako výslužku dostávali mládenci od dívek malované vajíčka - symbol plodnosti a života. Dívky mládence pohostili jídlem a pálenkou. Menší chlapci jako výslužku dostávali sladkosti a ovoce.
Velký pátek, ale i Bílá sobota se spojuje s očistným prvkem ohně. Spalovaly se nepotřebné věci, sláma, smetí ale i zlí duchové zimy. Ti byli personifikovaní Morenou, nebo Dědou (Ďadom), slaměným panákem. Byli zapalování a vhazování do vodního proudu, který dokončoval očistný účinek. Velký význam se připisoval nejen vodě a ohni, ale i kouřu a popelu, který se rozsypal po polích. V některých lokalitách se udržoval noční oheň, aby svým svitem a kouřem zabránil pronikání nemocí, neštěstí a všeho neviditelného zla. Do tekoucí vody se potápělo domácí nádobí, aby nic neubývalo, ale bylo mléka i všeho dostatek. S úsvitem se myli lidé, dobytek, hospodářské náčiní s představou užitku pro všechny a všechno. Jarní období představovalo mládí, a proto bylo přirozeným časem vstupních rituálů a zkoušek mládeže před vstupem do řad dospělých.
I když se mnohé zvyky rapidním tempem současného životního stylu mění a vytrácejí, kraslice zůstávají stále nejkrásnějším a nejrozšířenějším symbolem života. Bez nich nejsou nikdy Velikonoce úplné. Základní barvy byly žlutá jako slunce, zelená jako tráva a červená jako krev. Teprve později se přidávali jiné. Na těch se už ani nevyskytovala základní ornamentika nekonečné čáry života. Jsou podobné, a přece je každá jiná - jako lidé. Každý rok se dívky a ženy pokoušejí namalovat a vytvořit nejkrásnější pro svého nejmilejšího. Vajíčko se možná nepodaří nejkrásnější a náš nejmilejší má také mnoho chyb - ale o tom je život. Vesnický rodinný život měl silnější vazby jako současný, městský, panelákový. Při malování kraslic se nehledělo na čas, ale kvalitu. Vždy nové a nové generace se pokoušejí zvládnout, zachytit, začlenit a najít správné místo pro věci i sebe.
Velikonoce jsou o znovuzrození, očistě a vytvoření cesty pro nový život.
Mnozí z nás to v panelákové garsonce přestáváme vnímat. Napusťte si plnou vanu vody, přidejte jakoukoliv sůl, udělejte si čas na očistu těla i duše. Zamyslete se nad chybami, trápeními a zlými myšlenkami - a pak je symbolicky vypustíte spolu se špinavou vodou. Navoňte se lehkou vůní. V přeneseném smyslu představuje přírodu a krásu, abyste ráno, bez ohledu kolik a jakých jste měli koledníků, vykročili do jarního dne čerstvé a vykoupané.
