Většina lidí má ve zvyku stále někoho hodnotit, porovnávat a škatulkovat. Myslí si, že člověk se nemůže změnit a nemůže si vytvořit novou cestu životem.
Už s příchodem na tento svět jsme si určili své rodiče, místo narození, ale i životní cestu, po které budeme kráčet. Někdo se narodí do rodiny, kde po materiální stránce nic nechybí, ale chybí láska. Jiný zase do chudé, skromné ??rodiny, kde panuje láska a harmonie. Ale vždy se máme naučit jít směrem poznávání. Láska je nejsilnější dar, který můžeme svým ratolestem nabídnout a dát.
Všichni jsme na tento svět přišli, abychom nabrali nové zkušenosti, zdolali všechny překážky, které nám přiběhnou do cesty, ale na to je potřebná naše snaha, naše úsilí je překonat. Každý jeden jsme si vybrali jinou cestu a každý má jít jiným životním směrem. Sami dobře víme, že i když se nám někdo snaží pomáhat, či řídit cestu, není to to, co bychom chtěli. Sami musíme překonat obtíže, které nám stojí v cestě. To jsou naše životní zkoušky. Zbytečně nám maminka říkala, abychom nedělali určitou věc, ale pokud jsme si sami na vlastní kůži nezkusili určitý úder, nebrali jsme její slova vážně. Tím jsme prošli všichni.
Mladí lidé mají pocit, že když skončili školu, mají za sebou všechny zkoušky (týkajících se učiva), že už jejich život bude hladký a bez překážek. To se velmi mýlí, jen teď nastanou životní zkoušky, zkoušky osobnosti. Ty bývají často těžší než ty učivové. Učivo se častokrát nabiflili, ale tyto musí řešit. Mnohdy se zapotí, mnohdy budou na prahu krachu, zde musí hledat i ve svém srdíčku, jakou cestu si zvolit, jak ji řešit. Toto jsme si zvolili už dávno před narozením, jen nám nebyl přibalen i návod.
Každý den se nám do cesty dostávají noví lidé, noví partneři, či pracovní, přátelští, nebo životní, a mají nás něco naučit. Naučit žít v harmonii. I při pomyšlení, že tento člověk mě skutečně nemá čemu přiučit, opak je často pravdou. Všichni si k sobě přitahujeme osoby, nebo situace, které nás mají posunout vpřed. Může se jednat také o negativum. I takové situace jsou k zamyšlení. Proč právě mně se to stalo? Proč právě teď, když mi to akorát nevyhovuje? A další jiné otázky máme na mysli. No, právě proto, abychom se poučili a některým situacím zabránili, případně je řešili a naučili se jednat.
Nesmíme zapojit do těchto situací své ego, ale své srdíčko. Mělo by nás to naučit trpělivosti, lásce a soucitu. Pokud překonáme všechny malé, či velké překážky s lehkostí, tam jsme narostly - ne pro druhé, ale pro sebe. Nic ve svém životě neděláme pro druhé, ale pro své blaho. Nemyslím tím blaho materiální hodnoty, ale blaho, které pocítíme na svém srdíčku, na své dušičce. Tím si všichni čistíme svou karmu.
„Co vydáme, to se nám vrátí“. Vše se musí dostat do harmonie.
