Zamilovat se a milovat partnera je rozdíl. Období zamilovanosti počíná od té pověstné jiskry, která přeskočí. Dva lidé pocítí něco originální, zázračné a jedinečné. Nazýváme to zásah Amora. Je to dar, který je třeba rozvíjet.
K tomu je však třeba dvou. Jak jsme si řekli v první části, je třeba si vztah na začátku definovat.
Opravdové milování nebo láska začíná tehdy, když se dva lidé skutečně poznají a uvědomí si, že chtějí být s tím druhým i přes jeho tzv. chybám a uvědomění si, že je ten člověk najednou jiný než kdysi. Zdá se nám na něm něco nového a dokonce cizí, ale my i tak chceme jít s ním dál po společné cestě životem. Kdo má větší chybu a vinu na tom, že vztah nefunguje, to se dá těžko posoudit. Často ji mají oba partneři stejnou. Ten, který o tom víc mluví, je ovšem tahačem vztahu.
Pokud se se svým partnerem ještě povídáte a navzájem hádáte, je dobře. Neříkám, že to tak má být, ale je to znak, že vám ještě záleží na vztahu. Nejlepší je souhra a společné naladění se, ale jak víme, stojí to úsilí. Pokud si myslíte, že váš partner vás více kritizuje, skáče do řeči, a vy přitom zapomínáte, co jste chtěli říct, dohodněte se na dnech, kdy bude jeden mluvit, a přitom ten druhý poslouchat. Pokud jste právě posluchač, pište si poznámky. Zní to možná divně, ale může to vztahu pomoci. Navíc, lépe se poznáte. Budete se divit, co se skrývá ve vašem milém.
Jiný případ je, pokud nedokážete partnerovi říct všechno rovnou do očí. Může to souviset ještě z minulých dob, kdy vás někdo okřikl a vy jste přestali spontánně reagovat.
Vztahu velmi škodí, pokud si jeden z partnerů myslí, že má patent na to, jak má správně vztah vypadat a udělá si z toho druhého svou kolonii. Odmítá přijímat svojskosť osobnosti toho druhého a chce ho předělávat. Obdivuje to, co bylo v minulosti, při poznávání se, a přitom vychytává mouchy, které už vidí, neboť první zalíbení již pominulo. Ten druhý se buď podřídí, ale tím se partnerství končí a stává se z něj kolonie, kde sídlí občas kolonizátor, ale kolonie musí stát na jednom místě a poslouchat, protože má být ráda, že je ráda. V druhém případě vztah končí a oba hledají dál... Nerozvíjeli to, co jim bylo dáno na začátku.
Člověk, který chce vládnout lásce a má pocit, že on je ten spravedlivý, pan dokonalý, ať raději nevstupuje do žádného vztahu a s nikým ať se nesbližuje!
Ve vztahu je důležité zajímat se o toho druhého, a přitom nehodnotit stále negativně to, co se nám na partnerovi nelíbí. Pokud dělá něco náš partner jinak, než jsme si vysnili, předpokládali nebo vyprojektovali, že bude dělat, hledejme příčinu, proč to tak dělá. Možná to má naučené z rodiny, nebo jsou to zvyklosti oblasti, ze které vyšel.
Uvedu opravdu banální příklad. V naší oblasti, z níž pocházím, se nikdy nejedl pověstný nedělní řízek s rýží. Byla jsem překvapená, když mi ho takto můj partner nabídl. My jsme ho jedli s bramborami. Snědla jsem ho a hledala jsem výhodu, takto upraveného oběda. Našla jsem. Brambory se musejí škrábat a s rýží je méně roboty. Nekomentovala jsem, protože jsem to brala jako dar. Jako žena jsem nebyla zvyklá z domova, že muž i vaří. Teď sním toto jídlo bez podivení, přijala jsem ho. Někde je to normální, že muž vaří, ale mému otci se "připálil i čaj", jako máma vzpomínala. Doposud si otec neumí sám navařit, ale přijímám ho, neboť ho miluji jako dcera, vždyť ví zas jiné...
Dostali jsme se nepřímo k dětství. Je velmi důležité vědět hodně o našem partnerovi a poslouchat jeho historky z dětství. Je to dobrá téma na společné mluvení. Někteří partneři hledají téma na rozhovor, hlavně když začala fáze odcizování. Často proto, že mají oba zábrany a možná i strach z obnažení.
Kdo miluje, láskou se i obnažuje. Přitom mu vycházejí na povrch i jeho temnější stránky.
O milované osobě nás přece zajímá všechno, protože chceme být jedno tělo, jedna duše! Nepodceňujte malichernosti v rozhovorech, často jimi vyjdou na povrch vážné věci, které pramení z dětství, kdy byl partner jako dítě týraný nebo nemohl být hravým dítětem, neznal pohlazení, nebo na druhé straně byl vychováván opičí láskou. Spontánní komunikací se rozváže jazyk, člověk se uvolní, a přitom padnou okovy odcizení.
Další překvapující věcí, která může pomoci, je vyhrocení vztahu do velké hádky až skoro do rozchodu. Těsně před tím, když je to už smrtelně vážně a na rozchod, si muž a žena uvědomí, že se opravdu milují, záleží jim na vztahu. Chyběli by si, pokud by se rozešli. Známe i z praxe, že mnoho partnerství se rozešlo a po opětovném spojení to funguje. Proč? Vykřičeli si všechno, protože to už bylo jedno! Teď alespoň vědí o sobě pravdu a pokud chtějí být spolu, jsou opatrnější. Nechtějí vlastnit partnera jako kus nábytku, zajímají se o něj po každé stránce a hlavně: vyvarují se předešlých chyb. Důležité: musí chtít oba stejně!
Odcizení nastává i tehdy, pokud lidé přestanou věřit, že láska může opravdu trvat!
Objevovat partnerovi stránky, které se mi zdají cizí (čili jiné, než bych chtěl já), neznamená, že si s ním budu čím dál méně rozumět a odcizím se mu. Je to naopak šance, jak se mu přiblížit, rozšířit si poznání o milovaném. Více ho pochopím a přijmu, nebudu si ho převychovávat, dokonce se předám lásce, bez kontroly a touhy vyprojektovat si daného člověka. Je to krásná stavba, kterou musejí milující projektovat spolu. Přitom riskují bolest, dokonce i pád, který si třeba přiznat, ale zažijí i spoustu každodenních zázraků a radosti. Zde je naplnění toho známého přirovnání: jedno tělo, jedna duše a být spolu v dobrém i zlém.
Jednou ze základních rysů opravdové lásky k partnerovi je empatie, vcítění se do kůže druhého a chuť tak učinit.
Nepříjemné, čili cizí stránky o tom druhém, na které přijdeme, je třeba brát jako výzvu, že se naučíme například trpělivosti. Výzvou je i pohled na svého muže či ženu, jako do zrcadla, protože to, co mi vadí na druhém, nemám buď zažité, nebo jsou to i mé slabé stránky, které nechci vidět, a proto mě rozčilují. Nebezpečí odcizení vztahu nastává i tehdy, pokud je vztah jednostranný v tom, že jedna strana nechce o něčem mluvit. Druhá strana na to bere ohled. Tuto bariéru je třeba překonat. Pokud je to věc, o které člověk nemůže před partnerem mluvit, měl by vyhledat dobrého terapeuta, aby si to v sobě vyřešil, a tak neměl blok v komunikaci na dané téma. Často je tímto tématem sexuální stránka, která se nese životem člověka ještě z dětských dob, kdy byl jedinec buď zneužíván nebo opačně, na toto téma nebylo slušné v rodině mluvit.
Zdravá sexualita, založená na monogamním milovaní, vytváří sílu, která prostoupí obou, postupně je sjednocuje a pomáhá překonávat odcizení vztahu.
Samozřejmě, že fyzické milování nemá být na prvním místě a brzy. Je vyvrcholením poznávání dvou duší, které se přitahují. Mluvte spolu s partnerem o všem, žádné téma nemá být tabu. Zajímejte se více o svou polovičku. Ptejte se, co chcete vědět hned, dokud se vám ten jev na ní nebude zdát jako cizí! Je to dobrá prevence odcizení se partnerů. Pokud máte zábrany v rozhovoru o něčem, pište partnerovi listy. Mluvte spolu o dětství. Čtěte případně dobovou literaturu, byť romány, které byly moderní, kdy byli mladí vaši rodiče, abyste pochopili, odkud vyšli, jaký svět je obklopoval, co je formovalo. Pokud jsou problémy nepřekonatelné, neváhejte a jděte i k terapeutovi.
Zpracované volně podle knihy Hanse Jellouscheka - Desatero trvalé lásky.
