Veronika si sedla v parku na lavičku, ačkoli byl mráz. Nejraději by byla, kdyby se proměnila na ledový sloup, aby už nic necítila. Dnes během přestávky na oběd byla za ní žena mladší od ní. Řekla jí, že miluje Patrika a hodlá si ho vzít, hned po rozvodu.
Nic netušící Veronika, zalapala po dechu, když se to dozvěděla, ale držela se naoko v pohodě, vždyť byla profesionálka. Byla vedoucí firmy, která měla ve svém programu i kurzy komunikace s lidmi. Ona samotná přednášela nejraději o partnerské komunikaci. “Kováčová kobyla cválá nepodkutá!”, pomyslela si. Nyní se cítila hodna svého povolání! Jak se to mohlo stát? Měli dvě malé děti, které potřebovaly otce i mámu.
Největší šok ji přešel, možná i díky tomu mrazu, který si po chvíli uvědomila. Pud sebezáchovy a myšlenka na děti ji postavili na nohy. Po tváři jí stékaly slzy. Šla domů. Patrik už vybral děti ze školky. Věděl, že jeho milenka udělala tu nejhorší práci za něj. Stále to odkládal, přestože se jejich budoucí, tedy nemanželské dítě, už hlásilo na svět. To Veronika při setkání s dotyčnou nemohla přehlédnout. Manželé se pohádali, tak jako nikdy. Vše vyšlo ven! I to, co možná nechtěli říct, bylo slyšet. Po hádce a konečném bolestném procitnutí si Veronika uvědomila, že se jí zhroutil dosavadní svět jako domeček z karet. Čeká ji rozvod! Neví, jak to přežije! S tím nepočítala!
Zítra jde do Bratislavy. Ostuda - neostuda, ona, která radí jiným, půjde za psychologem. Tak také učinila. Vyhledala psychologa, kterého jí doporučila bývalá spolužačka z vysoké. Otevřela se mu úplně až na třetím sezení. Za každou cenu chtěla dosáhnout, aby jí potvrdil, že chybu dělal jen její manžel. Udělali ji oba, viníka je těžko hledat. Po čase se události opravdu tak vyhrotily, že i přes Veroničinu snahu o smíření a toleranci nemanželského dítěte, došlo opravdu k rozvodu manželů.
Veronika si neuměla představit život sama jako žena. Rozvedené kamarádky jí řekli, že v tom neštěstí má vlastně štěstí, neboť si Patrik nenárokoval střídavé opatrovnictví jejich nezletilých dětí, jak je to již nyní čím dál běžnější. Jeho milenka už mezitím porodila syna. Na druhé straně psycholog radil Veronice, aby nebránila setkávání otce s dětmi, aby ho úplně neztratili.
Velmi jí pomohli konzultace u zkušeného psychologa i rozhovory s lidmi, kteří něco podobného prožili. Jelikož dělala podobnou práci jako on, začala přistupovat ke svým posluchačům, kterým přednášela trochu jinak. Byla k nim blíž. Trvalo to dva roky, dokud se uklidnila úplně a přestala si vyčítat, že nebyla dobrou manželkou. Když ji totiž přešla zlost na bývalého manžela, začala mít komplexy. Hledala na sobě chyby, kvůli kterým si našel milenku. Konzultace psychologa i zde udělali postupně své. Řekl jí, že má u svého muže vždy místo matky jeho dětí, které mají společně, to jí nikdo nevezme. A hlavně, pokud se nebudou s Patrikem zlobit, děti pochopí spíše novou situaci, která je více nezměnitelná než směnitelná. Přesto, že si život představovali jinak, má každý právo na svobodné rozhodnutí o partnerství. Když se budou navzájem respektovat a ctít si jeden druhého, vytěží oba z dané situace více. A to nejhlavnější, děti budou mít otce i mámu, přestože již nebudou bydlet spolu v jednom bytě.
Co ani nečekala, byl fakt, že si začala všímat, že není lhostejná mužům. Změnila svůj šatník a také účes. Jindy se smála, když někdo poznamenal: “Nové vlasy, nová známost!” Změna image však byla opravdu poslední tečka za jejím smutkem nad ztrátou Patrika. Dokázala mu dávat děti bez výčitek, dokonce se již i usmála a zeptala se na jeho syna. Začala více studovat svůj obor, který zanedbávala. Chodila na přednášky do Prahy, protože ji zaujala problematika, kterou chtěla přednášet. Těšila se, že se může ponořit do hloubky studia.
Patrik jí vyšel vstříc a bral děti do péče právě tehdy, když musela na pár dní vycestovat na služební a studijní cestu. “Všechno zlé je pro něco dobré”, pomyslela si. Kdyby byla vdaná, ani by ji to nenapadlo, vycestovat za studiem do zahraničí. Začala žít nový život! Dokáže si už představit někoho jiného vedle sebe.
Jak si pomyslela Veronika, všechno zlé je pro něco dobré. Rozchodem opravdu život nekončí, ale začíná něco nového, možná krásnější, ačkoli si to neumíte představit. Poučeni ze svých chyb už budete chytřejší a možná tolerantnější k jiným. Pokud vás potkalo něco podobného, neváhejte, nelitujte čas a peníze na setkání s dobrým odborníkem na rozchody. Nenadávejte na bývalého partnera, který vás opustil, donekonečna. V počátcích rozchodu to asi nedokážete, ale postupně mu odpusťte a přijměte fakt, že vás opustil. Vztah, kde jsou děti, je vlastně doživotním vztahem, protože rodiči zůstáváte. Zkuste s bývalým partnerem vycházet kamarádský. Uděláte tak mnoho pro vaše děti, sebe a později i vnoučata.
