Anabela a její manžel Stanislav byli spolu již přes 25 let. Anabela úplnou náhodou přišla na to, že ji manžel podvádí. Koupil si totiž nový mobil, který mu přímo hlasem oznamoval, kdo mu volá. Eunika. Kolegyně? To byla pro ni novinka.
Jelikož muž někam odběhl, zvedla telefon. Ozval se ženský hlas: Ahoj miláčku! Více slyšet nepotřebovala ... Nešťastná volala přítelkyni Darině, psycholožce. Ta ji doporučila ke svému kolegovi Milanu na konzultace, protože by nevěděla být zcela nestranná, protože se znali od dětství.
První rozhovor s psychoterapeutem Milanem ji překvapil. Otázku, kterou jí dal, nečekala. Zeptal se jí, co dělala během těch pětadvacet let manželství pro to, aby si svého zákonitého udržela. Myslela si, že jí psycholog vyjádří spoluúčast. On jí řekl něco ve smyslu, že si za to může z části i ona sama. Kdyby to byla věděla, že se mu bude muset zpovídat jak to bylo od začátku, asi by si to rozmyslela.
Na muži ji záleželo, i když si přiznala, že byl pro ni poslední měsíce jen spolubydlící. Po odchodu jejich dětí z domu se vrhla na kariéru manažerky v kosmetické firmě, kde musela vždy dobře vypadat. Vzdělávání jí zabíralo také kopu času. Domácí práce měli již dávno rozděleny a velký úklid jim chodila dělat firma.
Anabela byla atraktivní žena, ale působila chladně a pánovitě. Až příliš si zakládala na své kráse. To Milanovi jako muži neušlo. Jako starý “harcovník” psycholog tipoval, že ta druhá bude z jiného těsta, taková, jak se říká “domácí puťka”.
Kde jsou ve sporu dva, třeba si tedy poslechnout obě stránky. Na další setkání přišli tedy spolu: Anabela a Stanislav. Pěkný pár. Čtyřicátníci, těsně před padesátkou. Začali se hádat před psychologem, kdo je na vině, že si Stano našel přítelkyni.
Na další sezení si Milan zavolal každého zvlášť. Zjistil, že to, co Stanislava přitahovalo na začátku k Anabele, nyní na něj působí opačně. Atraktivnost a sebedůvěra, která mu tak někdy imponovala, se změnila v jeho pojetí na namyšlenost a narcismus. Dokonce měl dojem, že se jeho zákonitá vyvyšuje i nad něj. Fyzicky ho i nadále přitahovala, ale občas se mu zdála nedostupná a chladná.
Ta druhá byla ošklivější od Belly, jak nazýval svou ženu Stano, ale vždy milá. Vyznala se v ekonomice a účetnictví. Tak se s ní vlastně seznámil. Byla takovou nenápadnou, ale přítulnou myškou, co mu vyhovovalo. Nechtěla, aby se rozvedl. Měl vlastně dvě ženy, což posilovalo jeho mužské ego. Znali se přes rok. “Tak jinak” fungovaly spolu pár měsíců. Na otázku, co chce dál dělat, odpověděl, že neví. Škoda prý, že to prasklo, protože tak obšťastňoval dvě ženy! Nebral to jako krizi, ale na další otázku, co bude o rok či dva, nechtěl Milanu jednoznačně odpovědět. Časem se uvidí… No to by však musel mít jinou zákonitou! Anabela by jistě dále nesouhlasila, aby se dělila o muže s jinou ženou. Pár si tedy oboustranně musel přiznat, že je v krizi, a to pořádné. Nevěra byla poslední tečkou fungujícího vztahu.
Manželství tvoří dva. Musí mít svobodnou vůli a chuť, aby v něm setrvali, jak se říká, dokud je smrt nerozdělí. To si museli oba uvědomit jako první. Důležité bylo, že ještě chtěli a svobodně se rozhodli, že budou i pro to něco dělat. Krize nemusí být smrtí vztahu, může být šancí pro vztah, aby šel po cestě, která bude vyhovovat oběma stranám, nejen jedné.
V dlouhodobém vztahu jsou dokonce krize víceméně pravidelné. První je cca po roce společného života, dále po třech letech, po sedmi, čtrnácti ... Ono to tak i logicky vyznívá, hlavně tam, kde jsou děti. Pokud bychom pokračovali násobky sedmi, po cca dvacátém prvním roce soužití manželů děti vylétají z hnízda. Nastává tehdy určitá prázdnota. Tedy znovu krize, pokud manželé nerozvíjely své společné koníčky i svůj vztah muže a ženy.
Stano si odseděl pořádných pár hodin s Milanem, aby pochopil, že mít milenku i ženu není v normálním partnerství košer. Musel se rozhodnout. Anabele také trvalo dlouho, dokud si uvědomila, že Stanova nevěra byla důsledkem neřešených problémů ve vztahu. Viníkem nebyl však jen její manžel.
Bella byla věčně nespokojená, hnala Stana do různých aktivit, do kterých se mu ne vždy chtělo. I okruh přátel, kterých měli, byl hlavně z její strany. Jeho kamarádi nějak k nim přestali chodit, protože nevyhovovaly Bellinej normě. Pokud měly děti doma, nebylo to takové markantní, neboť jim oběma záleželo na uspořádaném rodinném životě. Oba manželé byli totiž dětmi z rozvedených manželství a slíbili si na začátku manželství, že se nerozvedou, aby jejich děti neměly stejný osud.
Nakonec vzali oba tuto krizi jako výzvu k vývoji vztahu vzhůru, a ne dolů. Anabela pochopila, že jejich manželství ztratilo už dávno intimitu. Ta pravá intimita nezačíná v manželské posteli, ale rozhovory, kdy si partneři říkají o svých pocitech a nepředstírají, že je vše v pořádku, pokud je něco trápí.
V partnerství tedy třeba vědět sdílet své pocity, ale neméně důležité je poslouchat. Bella podcenila například to, že Stano si nevodí k nim své kamarády i s manželkami. Trvalo jí rok, dokud pochopila, že opravdu ta nevěra byla již jen poslední kapkou v moři nedorozumění. Začala se dívat na Stana jinýma očima.
Stano zas pochopil, že byl svým způsobem zbabělý. Místo toho, aby řešil problémy a upřímně přiznal věci, které mu vadily v manželství, našel si náhradu. Neuvědomil si tehdy, že nedořešené věci a své slabosti si přenášíme i do druhého vztahu. Pokud by začal žít se svou přítelkyní, jistě by mu například začalo postupně vadit, že je šedou myškou.
TÉMA DŇA:Zharmonizujte energie a nastartujte pozitivní změnu ve vašem citovém životě. Číst dál
